Chaos, svatost a za ní zlo

Svoboda je přirozený stav, a vše ve světě má právo na svou svobodu, které je přirozeně dané, nezcizitelné. Není třeba obhajovat, protože je prostě daná. Není třeba obhajovat, protože každého, kdo se pokouší o zkrocení světa, postihuje zlo.

Svět je z našeho pohledu chaotický, vždycky bude chaotický, to je další věc, se kterou je třeba se vyrovnat a naučit se s tím pracovat. Člověk je stále jako nevyspělé dítě, pokud si myslí, že tuto chaotičnost leze zkrotit. Nevyspělé dítě by si přálo, aby se svět choval vždy podle jeho představ. Bohužel, na tomto principu je společnost stále založená, nechce chápat realitu, chce ji potlačovat. Člověk se bojí svobodného světa, strach z chaosu není nic jiného než strach ze svobody. Svět je chaotický, protože vše v něm je svobodné, svoboda je přirozený stav. Člověk se bojí druhých lidí a světa, protože se mohou někdy zachovat neočekávaně. Tento strach se mění v paranoiu, když se násilím pokouší svět v jeho představách udržet. Čím více se však o to snaží, tím více se příroda brání, říká mu, že se nebude chovat podle jeho představ a čím méně je ochotný to chápat, tím víc to dá najevo, tím silněji se projevuje chaotická povaha světa.

A to je právě ten zlý chaos, který je předmětem lidských stížností. Jenže si neuvědomují, že si za to mohou sami, že to jejich jednání extremizovalo chaotickou povahu světa. Svět na to má plné právo se bránit vůči naší povýšené snaze jej znásilňovat ku prospěchu našich představ. Nemůže za to svět, ale naše nechápavost a neochota chápat. Svoboda je přirozený stav, a vše ve světě má právo na svou svobodu, které je přirozeně dané, nezcizitelné. Není třeba obhajovat, protože je prostě daná. Není třeba obhajovat, protože každého, kdo se pokouší o zkrocení světa, postihuje zlo. Snaha o vnucování všemožných forem světu se vůbec nevyplácí, a proto ti, kteří tak činí, potřebuji krytí, potřebují, aby to nebylo před lidmi vidět. Aby toto zlo nebylo vidět.

A když chcete zakrýt zlo, tak svému podniku dáte roucho svatosti. Ať už to byly v minulosti církve, které násilně potlačovaly heretismus, nebo dnes státy, které potlačují lidská práva či jedinec, který skrývá svou touhu ovládat druhého ve jménu vznešené romantické lásky, všechny se skrývají za vznešené a ušlechtilé cíle. Snahy o potlačení vždy přivolají zlo a místo toho, aby člověk pochopil, že udělal chybu, tak uměle zvyšuje svůj vlastní význam a svou hloupost halí ducha svátosti. Svůj nelegitimní nárok na svět do něj skrývá. Kde je svatost, tam před sebou skrýváme pravdu, která nás může osvobodit od těchto vyčerpávajících snah a od zla, které nemají vůbec žádný smysl. A v tom je právě jádro mého seberozvoje, odkrývání svatosti, která mě nutí dělat věci, které mě nikdy nemohou uspokojit, protože se za nimi vždy skrývá náraz do tvrdé skály. Chci vidět ve světě svého přítele a ne nepřítele, kterého si musím podrobit. Takový život by byl jenom věčnou válkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *