Co je vlastně ego?

Ego je nelegitimní vize o sobě samém, protože člověka samotného rozděluje. Cítíme nejistotu, která pramení z neospravedlnitelnosti existence ega, proto neustále vyhledáváme sebepotvrzení, ve svém okolí. Jsme kvůli egu jako na jehlách.

Ego je pro mě nejdůležitější koncept, se kterým v současnosti pracuji. To slovo používáme často, ale co to je? Když vám někdo něco vyčte, přímo na vaší osobu, a vy se cítíte dotčení, tak právě to dělá ego. Cílem mého seberozvoje je se ega úplně zbavit, ještě tam nejsem, ale pokroky zaznamenávám. Ego vzniká ve zmatení v dětství, kdy nám okolí najednou říká, že některé části naší osobnosti a těla jsou nějakým způsobem špatné a proto je třeba je neukazovat. Pro dítě je toto velká rána, vůbec nechápe, proč tato část těla by měla být lepší nebo horší než ta druhá. Svůj zájem o tuto záhadu nakonec vzdá, protože je slabší a jeho okolí je silnější, a toto okolí mu furt jen opakuje, že se tím nemá zabývat, že to tak prostě je, jen protože to říká. A tak jsme se naučili skrývat jednotlivé své části před světem a pro okolí nastavili přetvářku, která se mu líbí. Po pár letech člověk úplně na toto zmatení zapomene, a začne tuto přetvářku identifikovat sám se sebou, plete si ji se sebou. A to je ego.

Člověk je naučený vidět sám sebe v takovém světle, v jakém ho chce vidět společnost. Je třeba sám sebe ukazovat jako krásného, zlatého, jako toho, jehož lesk přitahuje pozornost lidí na kilometr daleko. Znelíbit se někomu je postrach. A pak někdo přijde, třeba i bezdůvodně a řekne mu, že je hlupák a totální odpad lidstva. Člověk se chytá za své srdce, a přemítá sám o sobě, jak si to někdo mohl k němu jen tak dovolit. Vidí sám sebe jako oběť, úplně vyvedenou z klidu. Takovým situacím se nejraději vyhýbá a spíše vyhledává lidi, kteří budou potvrzovat jeho vizi o sobě samém, kterou si nese. Toto potvrzení potřebuje, protože ego vzniklo ze zmatku, proč jedna část těla je lepší než ta druhá? Nedává to smysl, proto je ego nelegitimní vize o sobě samém, protože člověka samotného rozděluje. Cítíme nejistotu, která pramení z neospravedlnitelnosti existence ega, proto neustále vyhledáváme sebepotvrzení, ve svém okolí. Jsme kvůli egu jako na jehlách.

Když si začnete člověka všímat, právě takového jaký je a vy mu o tom povíte, tak nebude moc rád. To samé, když budete říkat názory, které s ním příliš nesouhlasí, ale přitom se ho vůbec netýkají. Člověk s egem je v určitém stavu bezmoci, protože potřebuje ve vnějším světě vidět své zrcadlo, aby se sám o sobě ujistil. Stačí, aby se okolí začalo chovat jen trochu jinak, a už mu to bude zhoršovat náladu, bude se cítit sám a nejistě. Pokud se člověk snaží opravdu hodně zalíbit lidem, tak tato malá změna v chování okolí v něm vyvolá přímo agresivní reakci. Protože ego si pleteme sami se sebou, pociťujeme tyto změny jako ohrožení nás samotných. Člověk, který prahne po potvrzení vně sebe, je otrokem svého okolí a zároveň má tendenci své okolí zotročovat. Cílem mého seberozvoje je dát člověku pevnou půdu pod nohama v něm samotném, aby nemusel hledat nějaké potvrzení vně sebe. Chci pomáhat lidem k větší svobodě. Nenarodili jste se nijak špatní, to je mýtus, který se s námi vleče od prehistorie.