Proud vůči plýtvání životem – reakce existence

Podle mě příroda neplýtvá s životem, nepočítá s tím, že by na svět posílala člověka, který bude žít dle představ jiných lidí.

Je správné se ptát, jestli je pro vás přínosem trávit svůj čas s mými texty. Vím jaké to je, když je člověku úzko a hledá okolo sebe nějaké záchytné body, například autory, aby se jich chytil a mohl se trochu zorientovat v sobě a ve světě. V ten moment vládne otázka – kdo nemele bláboly a komu věřit? Chci vám říci, že jsem součástí proudu, který postupně napříč historií sílí, ale velice a velice pomalu. Nicméně jsem přesvědčen, že tento proud se bude nadále rozrůstat a nebude se vracet zpět, protože koření v poznání přirozené podstaty člověka. Duševně psychologický vývoj směřuje člověka směrem k jeho přirozenosti, která je základem všeho, na kterém člověk skutečně stojí, takový vývoj jen tak nelze zvrátit zpět.

Já si prostě nedokážu představit, že by se člověk chtěl dobrovolně vzdát toho uvolňujícího stavu poznání, který plyne z cesty za svou přirozeností. Nedovedu si představit, že by někdo dobrovolně zvolil utrpení po tom, co získal zkušenost s tímto uvolněním. Odtud jsem si jistý užitečností mého seberozvoje, protože je veden zkušenostmi. Je to zkušenost s úlevou, která mi vždycky říká, že jsem na správné cestě. Nebudu volit bolest místo blaha. A právě od tohoto kořene čerpám svou jistotu, že vám říkám něco hodnotného, něco co vám může pomoci. Vlastně jsem si jistý tím, že moje práce bude pomáhat i mnohým lidem po mé smrti. Příroda, svět či existence – ty zde potřebují lidi, kteří budou akcentovat slovy i činy principy svobody principy úcty k lidské svobodě, principy respektu.

Osobně pociťuji rovný respekt k druhému člověku i ke mně za jednu z nejvýsostnějších ctností. Stojím za tím, aby člověk vlastnil své tělo a aby s ním mohl nakládat, jak on sám chce, aby se vůbec mohl o svém životě rozhodovat, jak on sám chce, protože nikomu jinému do toho nic není, pokud přímo neškodí druhým. Nejsou to slepé moralistické ctnosti, tyto ctnosti jsou potvrzené zkušenostmi, o kterých jsem zde již psal. Cokoli jde proti takovýmto ctnostem, je nemorální, protože soudím, že člověku je přirozeně dáno právo se o sobě rozhodovat již při narození. Podle mě příroda neplýtvá s životem, nepočítá s tím, že by na svět posílala člověka, který bude žít dle představ jiných lidí. Nikdo nemá větší právo či postavení tomu, aby popíral tuto rovnost rozhodovacích schopností mezi lidmi, protože úplně všichni se rodíme stejně. Ale jsou tu lidé, kteří se tváří, že mají takové postavení, které jim umožňuje, aby rozhodovali za druhé o tom, co je pro ně to nejlepší a to dokonce i násilím – a právě vůči jejich chování příroda či existence stále posiluje proud, jehož já jsem součástí.

Na závěr chci dodat, že to nejsem já, ale tento proud, tato vlna, která potichu břehy mele. A odtud beru svůj klid a sebedůvěru.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *