Co je inteligence?

Inteligence nám prozrazuje naše místo, které je ohniskem souladu našich schopností a přirozených sil v prostředí. Problém nastává vždy, když člověk na toto místo zapomíná …

Říká se, že problém světa je v tom, že hloupí mají spoustu odvahy, zatímco ti inteligentní se drží zpět se spoustou pochyb. Ale je to skutečně problém? Podle mě toto tvrzení je výsledkem nepochopení toho, že realita má své hranice. Je to absolutně správně, že se inteligentní lidé drží zpátky, protože tyto hranice znají a znají i své místo v existenci. Ti hloupí lidé takovou znalost nemají a rozebíhají se, ignorujíc, že za chvilku před nimi bude zeď. To jediné, co v takové situaci mohou inteligentní lidé dělat, je tyto hloupé povzbuzovat k rychlejšímu rozběhu.

Inteligence je vlastnost, při které chápeme prostředí existence. Inteligentní člověk ví, že pokud někdo jedná neinteligentně, tak ho existence potrestá. To znamená, že inteligentní člověk ví, že vůbec nemusí být on tím, kdo hloupost trestá, protože tak činí samotná realita, protože oheň pálí a mráz mrazí. Inteligentní člověk nebude vysvětlovat hloupému, že nemá strkat prsty do ohně, protože ví, že takové vysvětlení nikdy nebude dostatečné, pokud trpí bludy o tom, jak je příjemné se ohně dotýkat. Konverzace tohoto typu jsme si zažili již mnohokrát, jsou zbytečně vysilující a k ničemu nevedou, zbývá nechat toho člověka se nechat popálit. Můj návrh je tyto konverzace hned přeskočit a rovnou do této zkušenosti s ohněm jej povzbudit.

Problém neinteligence je, že se z vnějšího světa snaží horlivě udělat ráj, pravda ale je, že když si odečteme hloupost člověka, tak již rájem je. Neinteligentní lidé nevidí v realitě dobro, protože v sobě mají peklo a chaos. Člověk je první tvor, který má problém s tím, jak funguje příroda a odsuzují ji za to. Inteligence se v nás znovuobjevuje poznáváním existence. Poznáváním celku a pochopením toho, že tento celek sám sebe organizuje v soulad. Inteligence si všímá, že líbivé představy mysli jsou v rozporu s touto organizací, že to jsou jen sny promítané do reality v bdělosti, které jej svádějí. Proto inteligentní člověk musí mít o svých představách pochybnosti, jinak je psychoticky posedlý svými bludy a tak narušuje harmonii v existenci, která si to ale nenechá dlouho líbit. Proto je pochybnost rozdíl mezi inteligencí a neinteligencí.

Inteligence nám prozrazuje naše místo, které je ohniskem souladu našich schopností a přirozených sil v prostředí. Problém nastává vždy, když člověk na toto místo zapomíná – když si přestává uvědomovat a tedy zároveň i respektovat své schopnosti a horlivě se domáhá něčeho, co není jeho úlohou. Je to vědomí sebehodnoty a svého poslání, které nám dává klid. Nemusíme dokazovat světu, že jsme borci, že dokážeme vše. Stačí, když děláme to, co milujeme, a je štěstím, že právě to je zároveň přání existence. Jsme její nejefektivnější volbou pro tuto danou úlohu a ne jinou. A je zázračné, že tuto lásku nacházíme skrze pochybnost. Je to očista našich záměrů od egoismu, tedy očista od stresu z nenaplněných falešných představ o sobě samých.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *