Síla cesty klidu

Díky egu na člověka tlačí okolní svět ze všech stran, a to je právě ta síla, se kterou se snažím jít v souladu. Je to vlastnost samotného ega, kterou užívám k jeho porážce.

Uvědomil jsem si, že je nad mé síly někoho o něčem přesvědčit, pokud se zdá, že mě situace vtahuje do toho, abych jej přesvědčoval. Je třeba uvědomovat si, že se chovám naivně, pokud se nějak domnívám, že mě ten druhý pochopí. Jen ta cesta, kdy lidé přicházejí sami, kdy se chtějí sami něco dozvědět, má smysl. Je to způsobeno samotnou povahou ega. Ego způsobuje to, že činíme z okolního světa problém a vždy za všechno může to okolí, a proto se jej snažíme vytrvale nějak změnit. Je to však k ničemu, vždycky tímto stylem člověk narazí.

Uvědomil jsem si, že právě tato vlastnost ega je něčím, co samo o sobě jednou historicky ego potopí do zapomnění. Díky egu vlastně na člověka tlačí okolní svět ze všech stran, a to je právě ta síla, se kterou se snažím jít v souladu. Je to vlastnost samotného ega, kterou užívám k jeho porážce. Dříve nebo později se totiž jednotlivci začnou ptát, jestli to nejde všechno dělat nějak jinak. Obíjet se jako moucha o průhledné sklo prostě není příjemné. A pravděpodobně budou hledat někoho, kdo řekne, že takhle přímočaře a agresivně na svět jít nemůžeme, že je třeba důvěřovat světu, že byl stvořen k životu sám o sobě a že je záhadou, proč mi zrovna si myslíme, že na tomto faktu můžeme něco změnit k lepšímu.

Problém všeho je strach o vlastní přežití a tedy pocit slabosti. Tento strach se zde objevuje, protože máme dojem, že nic nezmůžeme a proto potřebujeme například stát, jako ten větší klacek, kterým můžeme ostatní donutit s námi souhlasit. Ta potřeba síly ve formě státu se rodí z předchozího pocitu slabosti, který je iluzorní. Ten strach vzniká, protože se člověk snaží měnit něco, co měnit nelze tak, jak si představuje. Proto má pocit bezmoci, a proto touží po moci. Ale když se vzdá tohoto typu ovlivňování, pak přitom zjistí, že vlastně vůbec o nic nepřichází, že ve skutečnosti se vrátil do života a že konečně žije, že nenechá svůj život stravovat neřešitelnými záležitostmi, u kterých bychom mohli pochybovat, jestli je vůbec bůh dokáže řešit. Zjistí, že vůbec bezmocný není, a že může být sám o sobě šťastný. A já věřím, že nás k tomuto cíli jednou dovede dokonce samotné ego, právě tím jak jeho vlastní existence způsobuje pád tíhy celého světa na osamocenou lidskou duši.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *