Vlivem nenaplnění autentických potřeb, je nespokojenost tak velká, že v různých oblastech se projevuje náš velký hlad. Snažíme se nasytit nějakou potřebu, ale nevíme kterou.
Mluvíme o nich často, ale co vlastně komplexy představují? Pro pochopení všech různých problémů spojených s duševně psychologickým seberozvojem, je pochopení komplexu klíčové. Kdybychom se podívali na člověka, který od narození žije přirozeně a svobodně, tak bychom zjistili, že on žádné komplexy nemá. Když se podíváme na člověka, který žije ve společnosti, která sama o sobě obsahuje spousty umělých vnucovaných forem chování, tak zjistíme, že takový člověk má komplexů požehnaně.
Z tohoto již lze vytušit, odkud vítr vane. Za vznikem komplexu stojí autority, jejich represe. Tato represe má moralistický obsah, který odsuzuje přirozené lidské chování. Přesněji řečeno, a to je velice důležité, morálka, která se represí předává ve společnosti, potlačuje přirozené tendence člověka, které vyplývají z jeho pudů, které jsou definitivně nevykořenitelné.
Vlivem zákazů a příkazů, které jsou pro děti zarážející a traumatické, se vytváří v psychice myšlenková struktura s citovým kontextem, který nazýváme komplex. To znamená, že komplex deformuje nejen mysl, ale i duši! Duše je důležitá, protože city, které z ní vyplývají, fakticky řídí naše rozhodování. A to je také samozřejmě účel vzniku komplexu, protože autority potřebují, aby se člověk sám o sobě řídil podle nich. Člověk si sice myslí, že se řídí sám, vypadá to tak. Ve skutečnosti se však v reakci na jednotlivé situace spouští tyto komplexy, které ovládají jedincovo chování. A tyto situace jsou podobné těm situacím, ve kterých jsme poprvé toto zmíněné pocítili. Jedná se o obrácení našeho autentického pocitu jiným směrem.
Ego vlastně není nic jiného, než hodně komplexů pohromadě, je to stav, kdy zaměňujeme své skutečné já, za toto umělé vedení. Říkáme, že člověk se identifikuje se svým egem. Což lze také zároveň nazvat neurózou, protože vlivem represe naší pudové složky, ze které máme mít ponětí o vlastních autentických potřebách, máme problém zjistit, jaké tyto potřeby jsou, a tedy je i naplnit. A jestli nedokážeme naplnit své potřeby, pak je to příčinou neštěstí.
Vlivem nenaplnění autentických potřeb, je nespokojenost tak velká, že v různých oblastech se projevuje náš velký hlad. Snažíme se nasytit nějakou potřebu, ale nevíme kterou. Proto v různých situacích ztrácíme sebekontrolu. Zdánlivě to vypadá, že pudy mu komplikují život, opíjí se, je sexuálně neukojitelný a furt jí. Vypadá to, že pudy jej tlačí k tomu, aby se zmocňoval okolního světa, aby mohl tyto falešné potřeby naplnit. A zdá se, jako by měl mít šťastnější život ten, kdo je v boji o moc úspěšnější.
Ale je to celé jen honba za iluzí, protože naše pudy nejsou zdaleka tak náročné, jak se vlivem autoritami pokřivené psychiky může jevit. Přirozené potřeby vyvěrající z pudů jsou primitivní, nenáročné. A cílem mého seberozvoje je se vrátit právě k tomuto, dostat se do kontaktu se svým primitivním reálným já, protože s ním je snazší být šťastný.