Celá realita je vjem. A celá realita je v podstatě naším tělem. Proto nemá smysl, o čemkoli z této reality soudit, že to má větší důležitost.
V jedné z mých posledních meditací jsem pochopil a poznal, co je to nejzákladnější duální složení naší reality. To první ze dvou je vnitřní pozorovatel, neboli vědomí, které přijímá vjemy z reality, které nějak cítíme. To druhé je vším, co označujeme za realitu, kterou je možno vnímat, se kterou je možné zažít nějakou zkušenost.
Dále tvrdím, že dál nemá smysl se to pokoušet nějak pitvat s úmyslem toto dělení, tuto dualitu vysvětlit. Tato dualita existuje sama o sobě, prostě je. Pokoušet se to pitvat se rovná snaze o vysvětlení otázky: „Proč tu na světě jsme?“. Což je nevyřešitelné, prostě jsme.
Možná se na první pohled zdá, že to co tu popisuji, je moc filozofické, příliš akademické. Chci však říci, že to tak není, tento poznatek má hluboký praktický zásah do našich psychických životů. Máme zde spoustu lidí, kteří furt mudrují o nějaké celistvosti, aniž by věděli, co to vlastně je. A zde to máme krásně přímo před námi vyjevené – celek je zkrátka vše, co vnímáme, vše bez rozdílu. Není rozdíl mezi pocity, které vnímáte z vašeho těla, a tím, co vnímáte z okolí. Celá realita je vjem. A celá realita je v podstatě naším tělem. Proto nemá smysl, o čemkoli z této reality soudit, že to má větší důležitost.
Jakmile tak činíme, začneme se v realitě s něčím identifikovat a tím tu realitu začneme štěpit. Identifikací se realita tříští na kusy – začínáme vytvářet jakési rozdíly, které nemají opodstatnění. Tyto rozdíly, protože nejsou oprávněné, pak vytvářejí napětí a jsou tím důvodem, proč se zabýváme seberozvojem, protože se to snažíme opět nějak slepit dohromady – do celku – abychom našli svůj blažený klid.
To slovo identifikace je v tomto konceptu velice důležité a bude o něm napsán článek. Nemá smysl se starat a trápit tím, co je lepší a horší, to se totiž po nás v této dualitě nechce. Jsme tu proto, abychom to celé vnímali, pozorovali. Realita je taková, jaká je, je třeba se ji naučit takovou přijmout, protože nic jiného není. Celá běží a žije svým vlastním životem jako existence, která organizuje samu sebe již miliardy let. Realita je přichystané divadlo, pro pozorovatele, který se chce zúčastnit hry a bavit se.